Jiří Kalát
Jiří Kalát, sám sebe označuje za cestujícího pisálka přednášejícího pro lidi, kteří rádi naslouchají. Ze stejného důvodu je také učitelem dějepisu na gymnáziu. V roce 2021 se zúčastnil expedice Černobyl na kolečkách, kdy doprovázel Honzu Duška trpícího roztroušenou sklerózou na Ukrajinu, přesněji do Černobylu, Kyjeva a pohoří Čornohora. Rok strávil studiem izraelsko-palestinských vztahů v Jeruzalémě a poté vydal knížku Všichni tady lžou. Na podzim roku 2023 se na pultech knihkupectví objevila jeho třetí kniha s názvem Tři a Půl Arabárny. Ze svojí lásky k severu, potažmo ke Grónsku, se vyznal společně s Pavlem Stejskalem v roce 2025 v knize Komár s mrazem.
V rámci svých průvodcovský cest se JIří zaměřuje především na oblast Magribu (speciálně Maroka), Balkánu (tam hraje prim Bosna a Hercegovina), a na závěr pak cesty po severu Evropy ( jeho dlouhodobou láskou je Estonskou a tou novou zase Grónsko). Své studenty učí přemýšlet i chápat svět, a hlavně odpovídat na zásadní otázku “Proč?” Na svých cestách se stále častěji setkává se změnami, které 21. století přináší lidem i lokalitám, zvláště pak v důsledku globálních změn a overturismu. Pak přichází otázka: “Co s tím?”
Martina Dlouhá
působí v obcích Hradčany a Pavlovice u Přerova na Přerovsku, kde propojuje lidi, jejich talenty a nápady ve prospěch místní komunity. Věnuje se rozvoji rodinného a komunitního života, obnově krajiny a tvorbě veřejného prostoru.
Je součástí týmu Centra pro rodinu Ráj, které podporuje rodiče a vztahy v rodinách, environmentální vzdělávání a zároveň se podílí na projektech obnovy krajiny – například výsadbách stromů, obnově polních cest nebo přípravě biocenter ve spolupráci s obcemi a organizacemi.
Sama říká, že její nejsilnější schopností není sázet stromy ani řídit projekty, ale propojovat lidi, hledat zdroje a vytvářet podmínky, aby dobré nápady mohly vyrůst v něco, co má smysl pro celé místo.
Věří, že změna začíná ve chvíli, kdy se osobní motivace, vztahy mezi lidmi a odvaha převzít odpovědnost za místo, kde žijeme, spojí v jeden společný krok.
Daniel Kortus
je vědec a popularizátor vědy. Ve své práci se věnuje vývoji materiálů pro zachytávání oxidu uhličitého a uskladňování vodíku jakožto alternativního zdroje energie. Na sociálních sítích i ve veřejném vystupování se věnuje tématům spojeným s klimatickou změnou.
Snaží se ve společnosti rozvíjet přístup založený na datech, pečlivém rozlišování pojmů a hledání souvislostí. Věří, že když se náročné problémy (včetně klimatické změny) rozloží na jasně pochopitelné části, lidé se přestanou ztrácet v chaosu informací a místo hádek se dá vést věcná debata. Porozumění je první krok ke změně.
Adam Vokáč
Je hrobníkem a aktivistou za přírodní pohřebnictví. Roku 2022 spoluzaložil spolek Poslední stopa, v rámci kterého se věnuje primárně osvětové činnosti v této oblasti, cílí také na legislativní změny a praktické implementace ekologičtějších alternativ k současnému pohřebnictví. Stál u zrodu prvního přírodního pohřebiště pro pohřbívání do země u nás – Lučního hřbitova a kromě něj pečuje také o přilehlý Les vzpomínek na Ďáblickém hřbitově v Praze. Svou činností chce přispět k většímu přijetí smrti v naší společnosti i k silnějšímu propojení s přírodou právě prostřednictvím myšlenky našeho posmrtného návratu do jejího koloběhu.
Erik Baláž
je slovenský ekológ, filmár a aktivista. Vyštudoval odbor Ekológia lesa a ukončil ho diplomovou prácou o medveďoch. Viedol úspešnú kampaň na ochranu Tichej a Kôprovej doliny v Tatrách, bol spoluzakladateľom občianskej iniciatívy My sme les a za svoju činnosť dostal ocenenie Biela vrana. Je tiež autorom viacerých filmov, ako sú Strážca divočiny, Vlčie hory, a seriály Tajomné Karpaty a Život v Karpatoch. Erik je tiež autorom viacerých kníh o prírode.
Martin Štangl
Hned po škole prošel několika předními pražskými restauracemi, nejvíce ho však ovlivnila zkušenost v michelinské La Degustation Bohême Bourgeoise, kde se během osmi let vypracoval až na pozici sous-chefa. V roce 2015 dostal příležitost podílet se na otevření karlínské Esky a z pozice šéfkuchaře zde naplno rozvíjet své představy o moderní české kuchyni, která respektuje tradici i sezonu. Od léta 2023 stojí v čele zážitkové restaurace Štangl, kde hosté ochutnávají to, co právě nabízí příroda. Od prosince 2025 je restaurace držitelem jedné michelinské hvězdy a také zelené hvězdy, která se uděluje podnikům za důsledný přístup k udržitelnosti.
Martin Škorpík
patří k inventáři Národního parku Podyjí, který před lety nadšeně s kolegy zakládal. Snaží se s lidmi a stádem z ČSOP Morava zpomalovat zánik stepí na jižní Moravě. Hltá všemožné informace o vývoji přírody a krajiny ve čtvrtohorách a rád se o ně dělí s každým kdo je ochoten poslouchat a diskutovat. Baví ho studium brouků – krasců, za kterými jezdí po Evropě, blízké Asii a Africe.
Petr Maria Hájek
je architekt, který se dlouhodobě zabývá navrhováním bydlení v přírodních domech uprostřed přírodních zahrad.
Rozvíjí vlastní filozofii „živelné architektury“, která věnuje pozornost formování designu přírodními živly s důrazem na soužití člověka s přírodou a míru života v architektuře.
petr se domnívá že člověk je přírodní stvoření a patří do přírody. Příroda jeho pečující ruku potřebuje, zvláště v době, která hrozí klimatickou krizí.
Roman Hampacher
je farář, muzikant a snílek který rád překračuje hranice mezi hudebními styly, ale i mezi myšlenkovými světy. S kapelou Lautrec je čerstvý držitel Porty a zároveň vystupuje sám a v Poděbradech vede gospelový soubor Surikata Gospel. Píše hudbu a vydává desky. Jako farář má zároveň na starosti sbory v Poděbradech a v Kolíně, spolupracuje s hospicovou službou a speciální školou v Poděbradech. Jeho snem je spojovat různé názory a propojovat sociální bubliny.
Josef Rozehnal
je zakladatel a kreativní vedení studia nahaku, které posouvá hranice udržitelnosti v designu. S materiály vede dialog, bere to, co jiné končí jako odpad, a proměňuje to ve věci, které fungují esteticky i prakticky.
Nahaku vzniklo z otázky, jestli může být design šetrný k přírodě a přitom neztratit kvalitu ani účel. Josef odpovídá praxí: produkty, světelné instalace, interiéry i realizace ve veřejném prostoru. Jeho přístup je „material driven“: nejdřív materiál, potom řešení. Když změníme vztah k materiálu, změní se i to, jak věci navrhujeme, vyrábíme a používáme.
Moreruje: Tereza Navrátilová
jsem tak trochu od všeho něco – všechny moje aktivity ale spojuje „slovo“. Několik let jsem pracovala jako moderátorka v rádiu a díky tomu jsem se dostala taky za mikrofon zajímavých živých akcí a k rozhovorům s ještě zajímavějšími lidmi. Momentálně připravuji například videopodcasty o náhradní rodinné péči pro Rodinnou síť a pracuji i na vlastním audio projektu Studený kafe. Kromě toho taky občas něco napíšu – od technické dokumentace až po beletrii.